Když nám Lůca oznámila, že zorganizujem taneční festival, myslela jsem si, že každá vytvoří choreografii a pak si uděláme takové malé představeníčko jako před dvěma lety. To jsem však ještě nevěděla, že je to VELKÝ omyl............
Pomalu ale jistě na nás začali padat organizátorské úkoly (jako oběhnout sponzory, domluvit články v novinách, jednat na úřadě o doprovodných akcích a tak podobně) A věřte, že to pro většinu z nás nebyl zrovna nejsnadnější úkol. Stálo to hodně práce a úsilí.Nejenže jsme museli řešit organizátorské věci, ale zároveň vymyslet choreografii, sehnat muziku, poradit si s osvětlením,ušít kostým a to vše na takové úrovni, aby jsme s tím mohli vystupovat ve velkém divadle.
Pro mě to bylo dost těžký vymyslet svoje vlastní vystoupení, ale nejtěžší pro mě bude až budu stát připravená za oponou. Budu muset před všemi lajckými diváky a hlavně před dobrými tanečníky prezentovat svoje roční snažení.Co když se jim to vůbec nebude líbit? Co když si o tom budou říkat "TO JE HRŮZA" ? Co když to zkazím? Co když..........Tak přesně tohle se mi bude určitě honit hlavou. Není to vůbec jednoduché jít na pódium s obavami,že se to nikomu nebude líbit. Ale i tahle nervozita k tomu všemu patří. Jinak by jsme přece nebyli plné očekávání a těšení. Jsem hrozně ráda, že si něčím takovím můžem projít.Podle mě je to dobrá zkušenost něco zorganizovat a předevšemi prezentovat svoje dílo. Už se na to moc těším. A jak se ta moje choreografie bude líbit? To se dozvím už za týden.:-)
