Vždycky jsem chtěla tancovat, ale měla jsem pocit, že to není pro mě. Pohybový nadání celkem žádný a styděla jsem se ... až hrůza. Tak a teď je to tady. Za týden budeme tančit na přehlídce ve velikým divadle a docela se na to těším ...
Je to pro mě pořád trochu nový, protože tancuju přes půl roku, ale tak mě to baví, že když jdu celá rozlámaná z tréninku, už se těším na další.
Přípravy na festival jsou intenzivní a všechno se stíhá jen tak tak. Na začátku jsem neměla vůbec představu o tom jak velká by to měla být akce. Představovala jsem si, že přijede pár lidí, proběhnou dílny a pak si uděláme malý představení....a všechno bude takový malý milý...jéje jak jsem se spletla. Moje první vystoupení proběhne rovnou ve velikým divadle na velikánským jevišti před spoustou lidí (no vlastně všichni doufáme, že přijde spousta lidí a naše snažení bude mít smysl). Prostě všechno bude trochu velký a milý. Nechci, aby to vyznělo tak, že se mi to nelíbí. Sice se bojím, ale hrozně moc se na to těším. Divadlo dá všem choreografiím trochu jiný rozměr a bude se na co dívat.
Při tvoření mojí choreografie jsem měla trochu problém s tím, že se mi hůř hledaly ty taneční prvky, které použít. Prostě to nějak sestavit dohromady. Asi proto že tancuju tak krátkou dobu. Tanec mi připadá hrozně svobodný a tahle svoboda je absolutní. A člověk je v takovým případě trochu bezradnej. Jsem ráda, že mi Dita i Lůca tak pomáhaly.
Tak a teď stačí vyjít na to jeviště a tančit.....
