Seminář - O svěle...

Autor: Daniela Rybárová <dryb@atlas.cz>, Téma: Roztančená Třebíč 2006, Zdroj: Burian, Vladimír: O světle..., Vydáno dne: 13. 04. 2006

Osvětlení scény nám umožňuje vidět interprety - v našem případe tanečníky. Trend posledních let ale jasně dokazuje, že práce se světlem se stává také základním výtvarným scénickým prvkem. Proto je dobré si před započetím práce na světelném designu představení zopakovat několik základních faktorů.

V běžném divadle je jakékoliv scénické osvětlení světlo umělé, na rozdíl od přirozeného světla denního. Proto jsou jeho zákonitosti zcela jiné, než je známe z běžného světa. A pro většinu divadel je při současném stavu techniky prakticky nemožné nápodoby přirozeného světla dosáhnout - můžeme vyvolat maximálně jeho iluzi. Proto postupujeme cestou abstrakce světelných situací, což je nakonec princip celé divadelní práce.

Tato cesta nám umožňuje svobodně ovlivňovat celou řadu parametrů světla tak, aby představení mělo svoji vlastní, neopakovatelnou atmosféru. Jednotlivé scény mohou mít svoje vlastní atmosféry (říkáme jim také nálady), které mohou být nositeli významu, pomáhají rozluštit vnitřní řád představení a jejich střídání. Vytváří dynamiku a rytmus představení.

Vždy však dbejme na to, aby jednotlivé nálady byly podřízeny celkové atmosféře představení. Parametry světla rozumíme jejich směr vůči tanečníkovi, intenzitu, barvu a dynamiku. Směr světla, ze kterého je tanečník osvětlován je pro nás jedním z nejdůležitějších parametrů. Dokáže totiž zásadním způsobem měnit vnímání tanečníkova těla na scéně (viz. obrázky).

Světlo zepředu nám osvítí celou postavu tanečníka, objeví se detaily a mimika obličeje, tanečník je na scéně skutečně „reálně zpřítomněn“. Zároveň se nám objevuje celá scéna.

Světlo shora dodá tanečníkovu tělu plasticitu, stíny na obličeji se prohlubují, jsou až nepřirozeně tvrdé, což může vést až k pocitům, že tanečník je socha, světlo nabývá výrazně na dramatičnosti.

Světlo zezadu ( tzv. kontra světlo) sice také zvýrazní tanečníkovu siluetu, ale bez vedlejších účinků na jeho jednotu, mimika není vidět, detaily se smazávají. Zároveň dodá pocit nadpřirozena, celá scéna jakoby se přesunula do nějaké jiné dimenze. Toto světloje nejvíce atmosférotvorné.

Při bočním osvětlení jsou zvýrazněny obrysy tanečníkova těla, což se jeví pro tanec jako zvlášť výhodné. Zároveň při nevhodném použití může rozbít jednotu tanečníkova těla, nebo scény.

Z výše uvedeného vyplývá, že každá pozice světla má svoje výhody a nevýhody. Logicky se nabízí varianta jejich vzájemné kombinace tak, abychom zvýraznili jejich přednosti a odstranili jejich nedostatky. Musíme ale potom počítat s tím, že ubíráme právě tomu aspektu svícení, který nám nejvíce dodává atmosféru. Zároveň se braňme výrazným změnám směrů světla, pokud nejsou opodstatněné skladbou představení.

Změny světelných atmosfér můžou podpořit dynamiku představení, ale pokud jsou příliš významné rozbíjejí kompaktnost celého představení. Tomu se můžeme bránit například tím, že použijeme světelný„charakteristický detail“- světlo, které bude rozsvícené v průběhu více světelných změn, což nám pomůže zabránit zrakové únavě a sníží rozdíly vnímání jednotlivých světelných nálad.